Time management, slovo které je v dnešní době omílané snad ve všech oborech. Přesto v souvislosti s kuchyní se o něm moc nemluví. A to zrovna kuchaři musí být v time managmentu, neboli časovém plánování, mistři. Kdo jiný dokáže udělat 5 věcí, v jejich případě 5 jídel, naráz a doslova je naservírovat v jednu chvíli?
Většina z nás, i mně se to stane, má problém trefit se s jídlem tak, aby byla naráz hotová příloha i omáčka. O tom před hlavní jídlo naplánovat ještě polívku, ke všemu když si ji chce ten, co ji připravuje, ještě s ostatními v klidu sníst, nemluvě.
Kde je problém? Právě v time managementu a načasování jednotlivých úkonů v kuchyni tak, aby bylo vše hotovo v jednu chvíli.
Jako ukázkový případ NE-time managementu tu mám svého manžela. Když už se jednou za čtvrt roku stalo, že se rozhodl nám něco uvařit (většinou buřtguláš nebo halušky), vydržela jsem to tak 10 minut a pak mu musela jít pomoct. Jinak bychom jedli snad o hodinu později než normálně. Že by totiž zvládl dát smažit cibulku a zatím si nakrájet buřty? Musel dělat jedno po druhém, takže mu příprava jídla zabrala tak dvojnásobek času, co mně.
Stejně tak s nákupem. Já chodím nakupovat s batohem a velkou Ikea taškou, zatímco spousta lidí si koupí pár základních věcí, co si dá jen do ruky a zase jde. Tímto stylem bych byla v obchodě každý den.
Jak tedy na to? Jak si správně rozložit čas v kuchyni i mimo ni tak, aby nám příprava jídla zabrala co nejméně času?
Níže uvedu pár tipů, které nám s tím vším pomohou. Některým z vás budou připadat možná samozřejmé. Někdo bude naopak říkat, že se to nedá, že se potřebuje kouknout do lednice, vybrat, co uvaří, vše si připravit, nakrájet a postupně pak už jen házet na pánev a míchat.
Je to ale jako se vším. Je potřeba začít postupně, zařazovat do vaření jednotlivé „zrychlováky“, vždy si ten jeden dva konkrétní zažít a pak až si přibrat další.
Snad se vám mé tipy budou líbit a pomůžou vám k tomu, abyste mohli trávit čas tím, co opravdu chcete. A když by se chtěl někdo podělit o nějakou svoji optimalizaci v kuchyni, budu ráda za zpětnou vazbu v podobě zaslání emailu či využitím kontaktního formuláře. S dovolením a vaším autorstvím pak ráda zveřejním a do seznamu tipů doplním. A teď už hurá konečně na ty tipy:
Asi nejdůležitější je, nepřijít k lednici a začít přemýšlet o tom, co uvařím. V průběhu dne je spousta chvil (při čištění zubů, na záchodě, ve výtahu, když čekáme na autobus nebo než se děti oblečou), kdy má člověk čas se zamyslet, co by tak mohl uvařit, zda má všechny suroviny, případně co potřebuje koupit. Já si třeba i ve chvílích času představuju, kde co mám, pro co půjdu první, abych nemusela pro něco do lednice dvakrát a měla vše hotovo opravdu co nejrychleji.
Ještě lepší je se zamyslet nad jídlem na více dnů dopředu, napsat si to a podle toho i nakoupit. Pak už není třeba se tím každý den zas a znovu zaobírat a stačí domu jen přijít a uvařit.
Je jasné, že i výběrem jídla můžeme nějaký čas ušetřit. Já třeba miluju rizota, která se přímo vaří v jednom hrnci a opravdu nepotřebujeme žádné další nádobí, maximálně prkénko s nožem na zeleninu a struhadlem na sýr.
Ráda i zapékám v jednom pekáči brambory nebo těstoviny, i když s těmi už je to díky předvařování přeci jen o hrnec navíc. Ten si ale zvládnu většinou umýt ještě během přípravy masa.
Takže za mě jídlo z jednoho max. dvou hrnců (omáčka a příloha) je ideál.
Dobrým NEvhodným příkladem jsou knedlíky. Ty nám opravdu zaberou 20-30 minut přípravy v kuse a nic jiného přitom dělat nemůžeme. Sama je ale nekupuji, hlavně ty houskové mi opravdu nechutnají a přijde mi škoda těmi kupovanými tu dobrou omáčku kazit. Takže jich jednou za čas udělám víc a část dám rovnou nakrájených a zabalených do fólie do mrazáku. Když pak dělám jídlo, ke kterým se knedlíky hodí (což není moc často), jen je vyndám z mrazáku, dám na pařáček a je hotovo.
Pokud vám nevadí ohřívání staršího jídla ať už na plotně či v mikrovlnce (někdo říká, že to není zdravé, někomu to nechutná, některá jídla se ohřát moc nedají) a nevadí vám jíst dva dny po sobě nebo ob den stejné jídlo, je dobré si uvařit dvojnásobné množství jídla a mít tak hotovo na dva dny. Nebo nemusíme dělat hned dva obědy, ale třeba počítat, aby nám zbylo na večer pro děti, které se vrátí ze školy/školky, kde měli k obědu něco jiného.
Já většinou, když už vyndám ze skříně papiňák, využiji ho hned na dvojnásobnou porci. To znamená, že si připravím množství masa na dva obědy, přičemž jednu půlku hned dodělám a druhou si buď schovám do lednice na dodělání na další den nebo ji též dodělám a do lednice ji dám až komplet hotovou.
Když jsme u toho papiňáku, tak právě tento hrnec je mým opravdu věrným pomocníkem při vaření hovězího a vepřového. Vepřové občas dělám ještě v troubě, manželovi pak výjimečně připravuji hovězí a vepřové steaky na kontaktním grilu.
Ale sama mám ráda, když se maso rozpadá, a na to je papiňák opravdu nejlepší. Jednak se nám doba vaření zkrátí na víc jak půlku, a taky se masu po celou dobu, co je v papiňáku, nemusíme vůbec věnovat. Prostě ho tam na danou dobu zavřeme a můžeme připravovat něco jiného.
Maso si připravuji předem. V mrazáku mám stále zásobu vepřového, kuřecího i hovězí po daném množství, které vařím na jeden oběd. Bývá to zhruba 150g na dospělou osobu. Stačí pak večer přendat maso z mrazáku do lednice a ráno máte připraveno a můžete kdykoliv začít vařit. Většinou se jedná o maso, které mi přebylo z dříve koupené čerstvé porce.
Čerstvé maso si připravuji též vždy dopředu tak, že si ho nakrájím dle potřeby když mám čas a chuť, naložím v misce do trochu oleje, osolím, opepřím a přikryju fólií. Pak opět stačí vyndat z lednice a už bez jakékoliv „špinavé“ práce ho lze vyklopit na pánev či do hrnce a vařit.
Asi nejdelší čas mi z vaření zabere připravit si zeleninu. Nejlepší je, když ji mám nakrájenou již v mrazáku nebo se mi podaří si ji připravit předem a mít ji v lednici na talíři. Zdaleka tomu tak ale vždy není a některá zelenina, třeba lilek (ten černá), paprika (ta bývá po pár hodinách oslizlá) a rajčata (ty vytečou), je vhodnější krájet až před přípravou.
Důležité je si najít vhodnou dobu, kdy se do toho pustit. To je třeba ve chvíli, kdy dáme maso do papiňáku, protože pak máme 20 minut v případě vepřového, resp. 50 minut v případě hovězího, kdy na to máme dostatek prostoru. Připravíme zeleninu a ve chvíli, kdy se nám maso dodělá, můžeme ji hned přisypat.
Stejně tak to dělám v případě kuřecího rizota a zapečených těstovin – zatímco se restuje maso a vaří těstoviny, můžu si připravit zeleninu, občas s masem míchnout a vrátit se k zelenině.
A ušetřit se dá i krájením cibulky, na které se dělá většina omáček. Jestli chceme využít čas efektivně, nemůžeme si cibulku nakrájet, pak dát rozehřát olej a čekat, až se rozehřeje. Pár minutek můžeme totiž získat i tím, že si cibuli jen oloupeme, následně dáme rozehřát olej a zatímco se nám olej bude rozehřívat, cibulku si nakrájíme a pak hned můžeme začít smažit.
Spolu s krájením zeleniny mě napadá jeden rychlý tip a to je, že mnohdy zabere méně času si naostřit nůž, než tím tupým něco krájet. Samozřejmě když už začneme něco krájet, tak se nám nechce nůž mýt, ostřit, zase mýt, ale to co ztratíme tímto procesem pak získáme na tom, že nám půjdou suroviny lépe krájet a ještě nám zůstane ostrý nůž na příště.
Jinak všichni říkají, že nejlepší je klasická ocílka. To posoudit nemůžu, máme ji, ale sama jsem se s ní nikdy nenaučila. Ale od té doby, co jsem si koupila ostřič nožů za 200 Kč, kde v každé dírce jen 10x přejedu, mám ostré nože téměř furt, protože to zvládnu sama. Takže můžu doporučit, mně už pár let funguje skvěle.
Jestli něco zabere více času, je to nejen příprava zeleniny, ale i loupání brambor. Brambory jsou ale opravdu lepší čerstvé, takže je chce vařit až těch 20min před servírováním jídla. Co ale můžeme udělat dřív je, že si je oloupeme i nakrájíme. Jen pozor, je třeba je pak nechat v hrnci ve vodě, aby nám nezčernaly.
Já většinou chodím s dětma dopoledne ven nebo na nějaké kroužky a vracím se opravdu až těsně na oběd. První věc, co pak většinou doma dělám ještě než se převleču do domácího je, že zapnu plotýnku pod bramborami a osolím je. Jejich uvaření je totiž to, co mi z přípravy oběda většinou trvá nejdéle.
Těch z vás, co máte indukci, se toto netýká. Mně se sklokeramickou deskou se ale vyplatí si i vodu na těstoviny, rýži a další potraviny předvařit v rychlovarné konvici, na plotýnku dát hrnec jen s málem vody, aby se v průběhu vaření vody v konvici mohla začít rozehřívat a zbytek dolít již vodou předvařenou.
A jsme tak trochu zpátky na začátku u slova „Time management“. Jsou chvíle, kdy člověk nedělá v kuchyni nic aktivně, ale spíš jen pasivně čeká, než se něco dodělá. Takovýto čas je třeba využít – odmýt si nádobí, umýt si linku, i když vaříme oběd, připravit si klidně věci na večeři, poklidit si tu zásuvku, v které se nám před měsícem vysypala sůl, atd.
Prostě se hodí chvilky, kdy není dobré odcházet příliš daleko od plotny, něčím smysluplným využít a nečekat jen až se to udělá. Také si klidně můžeme vzít v tuto chvíli telefon a něco vyřídit nebo si jen tak něco počíst a odpočinout si. Je jen na každém z nás posoudit, co je pro něj v danou chvíli nejdůležitější a co by potřeboval, resp. chtěl zrovna udělat.
Našlo by se spousta dalších vychytávek, ať už obecnějších či konkrétnějších, které by nám ušetřily více či méně času, který strávíme v kuchyni. A že toho času opravdu není málo – v průměru se uvádí tak 5 – 6 hodiny týdně. Osobně si troufám říct, že to rozpětí je ale o dost větší a já se i přes všechny optimalizace klidně na 10 hodin týdně dostanu.
Co mi ale přijde nejdůležitější? Pustit se do vaření s chutí, protože už díky tomu vám to zabere méně času. A když si navíc k tomu občas vzpomenete, co byste mohli udělat lépe a efektivněji, bude to jen příjemný bonus navíc.
A kdo by se zasekl na tom, že neví, co vařit, jako jsem se dříve zasekávala i já, koukněte se na mou službu Teplé jídlo na každý den, protože to je jedna z věcí, s kterou vám ráda pomůžu.